REPORT
Nexisův report ze Slim Slamu
Nemám rád superlativy. Schválně si náhodně pročtěte pár článků na internetu a zjistíte, že všechno je super, mega, hyper, nejlepší a tak dále. Jenže někdy nemáte na výběr. Pravda musí nekompromisně ven. Výsostné postavení Slim Slam Drumu mezi drum and bassovými akcemi bylo opět potvrzeno. Milovníci zlámaných beatů, kteří se v neděli nedostavili na každoroční povánoční seanci, si můžou trhat vlasy. Přišli o královskou zábavu.
Zabijácké zvuky, poskakující človíček za gramofony, lidé hemžící se jako mravenci v prostorách Fabricu, atmosféra v nebeských výšinách… První dojem je důležitý a kdo tvrdí že ne, lže sám sobě. Okolo vánočního SSD se dvacátého pátého prosince snad točil celý vesmír. Jako ostatně každý rok.
Psaní reportů z výjimečných akcí je největší peklo. Buď se probudíte s pocitem totální lobotomie mozku nebo jste plni tolika dojmů, že na papír nevměstnáte sebemenší myšlenku. Do první kolonky si zařaďte Bartiasův report a do druhé ten můj :)
Odteď se budeme věnovat muzice. Ještě se mi nestalo, abych byl v deset hodin nekompromisně vhozen mezi rozdováděnou zvěř skotačící na Block Control VIP. C.Phone neměl chuť na mazlení. Destrukce v brzkých hodinách. Proč ne? :)
Ja-Ne se mi líbila ještě více. Hrála tvrdé temné hardstepy naplněné zlobou a agresí. Skullfucked od Corrupt Souls, černým sluncem ozářenou planetu Arakis nebo skvostný Magnetic skandinávských zabijáku Future Prophecies. Výborné.
Pokud si ještě přesto pár příslušníků mužského pohlaví myslelo, že jsou ženy křehká stvoření, Romana jejich iluze zazdila. Další nával špíny se dral na povrch. Orientální break techno Amita dostalo všechny a nekompromisní tvrďáci z labelu Cell a další zástupci tvrdé školy dílo zkázy dokonali. Masakr.
Brazilský DJ Ban Ban musel mít z "našich holek" těžkou hlavu, ale za svůj sobotní výkon se určitě nemusí stydět. Se svou dobrou pověstí rozhodně nehazardoval a mixoval přímo výtečně. Jednotlivé přechody často obohacoval scratchingem a lidé právem křičeli jako smyslů zbavení. Jump-upisté aspoň na chvíli našli svého boha, jež kázal o Duppy Manovi a Smack My Bitch Up.
Ženy na SSD vládly. IM Cyber se ukázala v dobrém světle. Desky skvělých producentů (Noisia, Mindscape, Trace, Tactile…) do sebe pasovaly bez chybičky a nažhavené publikum její um dokázalo ocenit. Nikdo neodolal. Vzdát se bylo snadné.
Na co jsem zapomněl? Co takhle zvuk? Krystalicky čistý, masivní, jednoduše řečeno – bombastický. Skladby s ním dostávaly naprosto nový rozměr, a zarývaly se do mozkových závitů. Velmi dobře se tancovalo i na breakbeatové stagi, kde úřadovali Kmin a Lautek. Atmosféra byla nepopsatelná. Na papír nedokážu přenést ani její zlomek.
Řeknu to.
Nejlepší akce roku.
