Report z Electromy a Rushe od Čéši

PÁTEK

Tuto noc jsem byl v klubíku Retro, pro mne se tento prostor stal druhou domovinou hned po Roxy. Párty tu jsou každý víkend a některé opravdu stojí za to. Tentokráte jsem byl nalákán na elektro party, jejímž rezidentem je DJ Orbith, noc zvanou Electroma. Hned jak jsem se toto dozvěděl, byl jsem rád, Orbith tu přeci jen není tak často a rezidentura v pražském klubu přijde mnohým z nás vhod.

Prvním hrajícím DJem byl Joshek. Bohužel jsem dorazil později, a tak jsem z jeho hraní slyšel jen něco málo desek. On byl takovým tím před předskokanem hlavní hvězdy tohoto večera. Po něm totiž hrál další předskokan, velmi talentovaný a také blonďatý DJ Martin Frank. Martina jsem slyšel za poslední dobu víckrát a musím říc, že ten kluk to prostě umí a jeho elektro má koule! Baví mě to nejen poslouchat, ale i se na to skvěle tancuje. Martin je pro mě hodně nadějnou DJskou mladou krví a pokud si chcete poslechnout něco co není až tak provařené, ale je to skvělé, poslechněte si právě jeho. Řekl bych, že jeho hraní bylo lepší než hraní samotné hvězdy páteční noci.

Martin hezky svižně roztancovával Retro, které ale dnešní noc mělo opravdu velkou smůlu na návštěvníky. Těch dorazilo jen hrstka a v klubu, který se pyšní tak hezkým prostorem a tak super zvukem je to smutný jev. I tak se tu ale spolu s těmi tancujícími elektrikáři podařilo celou noc atmosféru celkem naplňovat pozitivním nábojem a já jsem rád, že DJs tak nemuseli koukat na prázdný parket. Hej lidi, příště ať je vás tu víc, jasný?! Retro má super potenciál a já bych byl fakt smutný, kdyby se tu mačkaly davy jen na ten váš trance :o)))

Když Martin dohrával byl jsem už celkem spařenej, fakt jsem si to užil, díky. Teď ale nastupuje hlavní star. Tim Royko. Tento DJ mi toho opravdu moc neříkal a já byl zvědavý, co předvede. Moderní je teď hrát minimal ve všech tanečních směrech, to se ale naštěstí nekonalo, Tim hrál v počátku velmi svěží a hezký set, prokladaný i celkem zajímavými peckami například od Daft Punk, ale postupem času jakoby začal ztrácet dech a nejen tančnice a tanečníci, ale i pártypeople začali v jeho setu tápat. Jakoby nevěděl kudy kam a nejvíc si to posléze užíval asi jen on sám. Bylo velmi srandovní pozorovat to, jak jsou již všichni nedočkaví na to, až se za gramfony objeví ten klučina, zvaný Orbith. To jsme ale ještě nevěděli, že Tim se tak rozjede, až se Orbith pomalu ani nedočká hraní. Pošlapujíc se sluchátky na hlavě stále čeká na uvolnění místa a jen se směje, jak Tim neodbytně stále přihazuje, mává a nedává nikomu šanci se za to postavit.

No, ale to už ne, časově Tim přehrával asi o 15 minut a to se nedělá, teda jo, dělá, ale musí vám to jít a musíte bavit, takhle se akorát postaráte o to, že vás lidi budou nesnášet :o))) Ve chvíli, kdy se objevuje Orbith za gramofony, se hrstka lidí masivně probírá a i zvuk se znatelně mění v něco konečně tanečního a pekelně orbithujícího. Je to nezaměnitelný sound, poslouchejte se mnou, takový ten dunivý, řízný, elektro pumping, který nezaměnitelně udává tempo vašich nohou a nejde dělat nic jiného, než tancovat a skákat. Jo ještě můžete třeba pískat nebo tak, ale každopádně tohle je závěr večera, který stojí za to. Škoda toho průtahu a toho, že Aleš hrál tak pozdě, hned bych si to tam střihnul až do rána a nezastavil bych se ani na chvilku. Čas je ale neúprosný a musíme se vydat na dlouhý trip směr domov.

Retro je super, mám to tam rád a chtěl bych aby si tam lidé opravdu tu cestu našli v co největším počtu, protože pak se tam bude odehrávat to pravé mejdanové peklo. Tak snad příště, vlastně už tento pátek na párty Top 10 Djs. Přijďte všichni, rozjdem to tam.

Tak ahoj všem a zapaříme!!!

+ zvuk, Orbith

- lidi, lidi, málo lidíííí

SOBOTA

Je něco kolem půlhodinky po osmé večer, lístek na vlak mě již hřeje v ruce a čekáme na číslo, ukazující nám nástupiště směr Pardubice. Kdybych nebyl tak odhodlaný a natěšený na techno, asi bych se na tu cestu vyprdnul, ale to by byla opravdu chyba! To, co nás čekalo v Pardubicích bylo skvělé, doufám, že následující řádky přežijí to tempo, jakým nás celou sobotní noc DJs ničili.

Marco Remus

Přicházíme k Ideonu, nevidím frontu, tak jsem i rád a rychle vstupuji do prostoru, pevně určeného koridory k místu s lístky. "Dobrý večer", dvě milé slečny v okénku rychle a ochotně odbavují každého s žádostí o vstup či o lístek. Označit se, svléknout a hezky vlevo do prostor šatny. Je velká, to je dobře, návštěvnost také. Vše jde rychle a lehce oděn a opravdu již nervózní z hudebního přídělu stoupám po schodech. Hezky pomalu koukám kolem sebe a opět je tu ten mrazivý pocit v břiše, lidé se smějí, je jich spousta, různě oblečených, různě upravených, veselých a já se časově posouvám o několik let zpět. Tak hezky a bezpečně se cítím. Je to super.

Po vystoupání do prvního patra se můžete vydat vlevo, kde byla místnost sloužící jako chill out bez hudby, taková zašívárna, odpočívárna s pár obchůdky, nebo zůstat uprostřed na baru a pozorovat ty nejdelší fronty na wc, jaké jsem viděl a nebo jít v pravo, kde vás vítala tak temná house stage, že ani v pytli není taková tma, jako byla tam :o))) Když jste ji pomalým krokem bezpečně prošli, dostali jste se kolem záchranářů až k hlavní techno stagei. Ta byla opravdu monstózní, krásná a na tak "malý" prostor úplně úchvatná a velká. Konstrukce zabírala opravdu hodně místa, ale tancovat se dalo všude a celou noc i hezky, bez omezení osobního prostoru. Nad tím vším nás všechny mohli pozorovat ti, kdo mají rádi přehled, z druhého, balkonového patra.

Já se rozhlížím, zavírám ústa, která se mi rozjela údivem a hlavně silou zvukové aparatury a vydávám se na obhlídku místa činu. Do rytmu svěží, rychlé chůze skrze dav, mi hraje dvojka Jamal DJs. Tito jihočeši ví, jak se k tomu postavit, hezky rovně a opravdu soustředěně. Pouští nám tvrdé písničky a hrají si s efektorem hezky společně a sehraně. Má to sílu, má to grády a je to příjemné techno, na které se dá v pohodičce tancovat. Kluci i přes pár menších zaváhání odehráli super, tak akorát pro mě, no vlastně tak akorát, jako poslední pro mě :o)

DJ Rush

Po nich se přišel na dav z celkem velké výšky opravdu pěkně připravené stage, podívat DJ Agent. Kolem něj, pod ním a prostě všude kolem zářily plazmové TV, promítající jak dění přímo na pultu, tak i projektové vychytávky a nezbytnou reklamu. Agent po klucích začal jemněji, tak trošku "nudně", ale hodně rychle nám předvedl, že slovo "nudně", je jen pisatelskou frází. Po pár minutách se to již svižně valí nekompromisně kupředu, skrze tak silnou aparaturu, že i s ucpávkami cítím bolest. Opravdu vyjadřuji velký respekt před tím, jak to tam hrálo, okamžitě za tím ale následuje obava o některé tanečníky, jejichž sluchové ústrojí dostávalo tentokráte pěkně "na prdel".

Dopíjím své první pití a musím jít na WC, je to ale to nejméně příjmené co se tu mohlo odehrát. Lidé, kteří měli stejnou myšlenku jako já, tvořili před záchody mnohaminutové fronty, mluvím-li o pánských WC. Dámy prominou, ale jediné, co mohu o jejich osudu napsat, je "chudinky, to jim fakt nezávidím". Čekat 17 minut na čůrání je peklo, navíc když je horko a lidé pít musí. Jsme sice mladí, svěrače fungují, ale buď jste museli pití vynechat a ohrozit se dehydrací nebo si dát něco, co vám čůrání posunulo na o několik řádů nižší potřebu než normálně. Toto byl opravdu průšvih, Ideon má velkou kapacitu a ta 4 WC absolutně nemohla tento počet lidí pokrýt. Příště investice do toi toi, nebo zdarma plenky u vchodu pro každého :o))

Vyprázdněný a uvolněný jdu zpět na hlavní stage. Přichází chlápek, kterého kdybych potkal večer v průchodu, odhodím peněženku, vrazím mu mobil do ruky a beru nohy na ramena. Marco Remus, někoho tak obrovitého jsem dlouho neviděl. Prý je ale tak hodný a milý, že králíček Azurit je proti němu drsoň. Marco Remus spouští jemné intro, lidé pískají a křičí, nemohou se již dočkat dávky beatů, utišujících jejich taneční choutky. V tu ránu to přišlo, takový odpal, že se to muselo snad otřást i v Užhorodu. Vůbec jsem to nestihl, vnitřní orgány se mi v sekundě převrátily o stoosmdesát stupňů a mozek se mi rozložil na molekuly. Hukot!!! To jediné mě asi napadá, jak popsat první vteřiny po probrání se z té nálože.

Marco Remus (v překladu po jeho hrání Rámus) začal dav drtit jako šrotovací stroj. Rozdíl mezi tím, co hrál Agent a tím, co na nás chystal Marco, byl asi jako byste si v květinářství vybírali mezi primulí a růží a následně se přemístili do úzenářství kde vás obsluhuje vyšinutý prodavač se sekáčkem na maso a porcuje to před vámi na milimetrové kousíčky. Normálně si z nás připravoval večeři ve formě sekané. Každá další minuta na place mě stála masáž, jakou vám neposkytnou ani v Thajsku. Stačilo jen stát a užívat si ten dav. V tu chvíli jsem se ani nehnul a pohyboval se jen díky otřesům. Kdybych to měřil, odskákal jsem spolu se vším, co bylo na zemi, tak půl metru samovolně :o))) Marco to řezal hlava nehlava, škoda, že na takové párty nechodí Quentin Tarrantino, musel by totiž pověsit režii na hřebík, protože tenhle hudební masakr přesahoval všechny meze.

Koukám na lidi, jak si to užívají, je to tak fascinující pohled, šílí, křičí, pískají, tančí. Tančí styly prádelna, cihelna, mlýn prostě všechno možné, co tak krásně dotváří celou tu atmosféru těchto akcí. Byla skvělá, teď si teprve uvědomuji, jak moc to ti lidé na východ od Prahy umí rozjet. Miluji to prostředí. Řeknu vám, že kdyby peklo zamrzlo, rozhodně by se přestěhovalo v sobotu do Ideonu. I přes tu únavu z pátku musím chvíli tancovat, stačí jen rozhodit ruce a beaty se vás už ujaly tak svévolně a rychle, jako nikdy. Ale jdu i na odpočinek, ne, do hrobu se ještě nechystám, projdu se i kolem house stage, kde se střídali pražští floutci Airto, Dan Cooley atd., ale je to tam mnohem jemnější a také prázdnější a temnější, že zde nesetrvám déle jak pár minut.

Housíků mám v Praze dost, tady jsem na technu, a tak šupky dupky zase zpátky do toho pekla. Když jsem se koukal na lidi na balkonech, představoval jsem si, jak to asi vidí. To musel být mega pohled. Ten dav dole, jako mlýnek na maso, vydat se tam, nebo tam spadnout, rozdrtilo by vás to. Pártypeople mi připadali jako hladové semeniště krokodýlů a hudební beaty jako kusy syrového masa, které jim poskytovalo tu krmnou dávku, o kterou tak urputně zápasili. Jo ještě jedna věc mě napadá, chvílemi to bylo tak rychlé, že by na to nestačil tancovat ani superman v mixéru, jojo i takovéhle myšlenky vás mohou na párty provázet :o))

Wow!!!!!! Už je tam, tedy byl tam celou dobu, ale teď se blíží ke gramofonům, ano ten velký, hezký a tak šarmantní DJ Rush. Kam budem pádit tentokrát? Marco Remus mu pustil intro připravené na míru, trošku šmrncnuté hiphopem, ale následně tak rozkopané, jako míč v třetiligovém zápase. Rush je fenomén, nikdo neztrhne dav tak jako on. Stačí úsměv, gesto a hlavně hudba a jste jeho. Dělá si s vámi co bude chtít. Kdyby hrál v minulosti někde v pralesích, dozajista by mu náčelnící obětovali každého tanečníka a nakonec i oni sami by se vrhli do záhuby. Rush ovládá pártypeople dokonale, a hlavně je i miluje, až do posledního tanečníka, a je to znát. I po Marcu Remusovi, který tu zapůsobil jako vichřice v našich lesích, lítaly pomyslné třísky na všechny strany. Jestliže kdokoliv, byť jen částečně přežil ten nářez před ním, toto ho muselo dodělat, a to už ani nedomýšlím, co s tím zbytkem udělal poslední hrající DJ Golpe.

Já si však již notnou dobu předtím přetočil čas dopředu, a tak, hodinu napřed před ostatními, musím opustit prostory Ideonu. Bylo to úchvatné, nezaměnitelné, úžasné a dokonalé. Až tedy na ten problém s WC.

Pardubice rocks!!!

+ atmosféra, prostředí, halvní stage, zvuk

- wc, záchody, toalety, tma na house stage